Zlaté desetiletí štíra
Následná 60. léta znamenala triumfální jízdu štíra naplněnou mnoha vítězstvími a rekordy. Jméno Abarth se celosvětově stalo v motoristické oblasti stabilním pojmem. Tato automobilová značka představovala výkon, stabilitu a vůli vítězit. Jméno značky bylo zároveň v běžné terminologii synonymem pro něco obzvláště silného – pravé černé espresso se tenkrát často objednávalo také jako „Abarth caffè“.
Corso Marche 38 – legendární adresa
V roce 1958 otevřela firma Abarth&C. výrobní závod na adrese Corso Marche 38, kde se i dnes nachází obchod „Officine Abarth“. Adresa se v odborném světě brzy stala pojmem. Modely Abarth, které měly v následujících letech ovládnout četné automobilové závody, zde zahájily svou první jízdu.
1959 - 1960
Posíleni smlouvami o prémiích za vítězství, které byly uzavřeny se společností Fiat, dobývali štíři v roce 1959 téměř vše, co bylo možné v jejich třídách získat. Obzvláště Abarth 750 GT s obdivuhodnou pravidelností porážel své konkurenty. Od Rallye Sestriere po Belmonte Cup, od legendárního závodu 12 hodin v Sebringu po 100 mil v Daytoně – malý divoch stále vítězil. Jenom tým Roosevelt získal v USA s řidičem Paulem Richardsem 17 vítězství.
V následujícím roce začal další ambiciózní projekt Carla Abartha – poprvé byl zvětšen motor vozu Fiat 600 na celý litr zdvihového objemu a byl vybaven dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců, což umožnilo dosáhnout výkonu 108 k při otáčkách 8 000 1/min. Tento motor poháněl 1. října 1960 v Monze vůz „ošacený“ Pininfarinou ke 12 světovým rekordům.
Ruku v ruce s tímto úspěchem bylo představeno nové kupé odvozené od motorů 750 cm3 a 850 cm3. Je třeba zmínit skvělé výtvory karosárny Allemano – například kabriolet Riviera nebo okouzlující kupé Scorpione, které navrhl Giovanni Michelotti. V roce 1960 se nabídka rozšířila a na trhu se objevily modely 1600 (odvozené od Fiatu 1500) nebo Abarth 2200 Allemano (odvozené od Fiatu 2100). Jednalo se o větší a luxusnější dvoudveřové modely se zavazadlovým prostorem.
Uvolněte cestu – přijíždí 850 Abarth
V roce 1961 byl veřejnosti představen Fiat Abarth 850, zajisté největší komerční úspěch mezi silničními modely Abarth a téměř jistě spouštěcí impuls určitého sociálního fenoménu. Fiat Abarth 850 vstoupil na jeviště za zvuku fanfár – v červnu 1961 vyhrál bitvu 24 hodin Le Mans!
850 TC Nürburgring
Vítězná série v roce 1961 nabrala tempo. Mimo jiné vyhrál vůz Abarth 850 také závod na 500 kilometrů v „zeleném pekle“ na okruhu v Nürburgu. První tři místa ve třídě Gran Turismo a také první a druhé místo ve třídě Turismo se podařilo obsadit turínským vozům se štírem ve znaku. Jedno vítězství bylo zářivější než druhé, a tak Fiat Abarth 850 TC získal přezdívku „Nürburgring“. V roce 1961 vyhrála závodní stáj Abarth 122 závodů.
Partnerství s automobilkou Simca
Společnost Fiat vlastnila v tomto období rozhodující podíl ve francouzské továrně Simca, a tak došlo k tomu, že se Carlo Abarth začal věnovat i vozidlům této značky.
Prvním vozem z dílny Abarth-Simca byl model Abarth Simca 1300 GT odvozený od Simca 1000, který vyvinul Fiat Ägide. Abarth Simca 1300 GT byl určen především pro závodní účely a měl sloužit jako pojízdná reklama, Tento vůz byl odhalen na pařížské Motor Show v roce 1961 a závodil až do roku 1978. Své využití našla i zde zavedená technika pohánění dvou vačkových hřídelů v hlavě válců řetězem. Linie vozu se velmi podobaly modelu Fiat Abarth Monomille (OHV, zdvihový objem 1 litr). Díky delšímu rozvoru však Abarth Simca 1300 GT působil ještě vyrovnaněji.
Štír dominoval v Sebringu
Zdálo se, že Abarth nevyhrává, ale že konkurenci přímo ničí.
Psal se 23. březen 1962 a v Sebringu se konal 3 hodinový závod. Na startu bylo již připraveno několik proslulých es té doby. Hned po startu se vedení neujal nikdo menší než Sir Stirling Moss se svým vozem Austin Healey Sprite. Závodilo se na trase, která se po noční bouřce podobala spíše bažině. Ještě pět minut před uplynutím tří hodin si Moss udržoval vedení. Náhle se však projevil nesmírný výkon Abarthu a Moss neudržel vedení. Po senzačním stíhání pro sebe závod rozhodl Bruce McLaren s vozem Fiat Abarth 1000 Bialbero („dvě vačkové hřídele“) (obrázek), následoval jej Walt Hansgen na stejném voze. Moss nakonec skončil na třetím místě, těsně za ním ale dojely další dva vozy Abarth s řidiči Alfonsem Thielem a Maurem Bianchim.
Vozy Abarthy stály následujícího dne i na startu 12 hodinového závodu – Alfonso Thiele a Jean Guichet seděli za volantem neobyčejného vozu 1000 Bialbero a závod opět vyhráli v třídě jednolitrových sportovních vozů.
Paradox: Abarth jako soupeř
Zdálo se, že Abarth soupeřil se sebou samým. Díky převaze této značky na závodních tratích totiž paradoxně vznikla rivalita mezi řidiči Abarthů. Při závodě Coppa Angelo Maifredi (Gardské závody) v roce 1961 v Salò například došlo k ryze „rodinnému setkání“ Abarthů, což vyústilo v opravdový souboj. Vypráví se, že i Carlo Abarth po počátečním nesouhlasu nakonec podlehl vlastnímu entusiasmu a rovněž se zúčastnil.
Fiat Abarth 595 SS a Fiat Abarth OT 1600
V polovině 60. let byla italská ekonomika na vrcholu. Automobilový trh expandoval a Carlo Abarth opět vytušil nové výzvy a cílevědomě na ně reagoval.
V roce 1964 byly do sériové výroby uvedeny nové, ostřejší verze odvozené od vozu Fiat 500. Vozy 595 SS (obrázek) a 695 SS vzbuzovaly zájem nejen v odborných kruzích. Motor vozu 595 SS dodával výkon 32 k při otáčkách 5 000 1/min, motor vozu 695 SS dokonce 38 k při otáčkách 5 200 1/min.
Ve stejném roce byl na trh uveden vůz Fiat 850. Jednalo se o dvoudveřovou limuzínu s motorem vzadu. Příslušná verze Abarth na sebe pak nenechala dlouho čekat. Abarth chtěl s tímto vozem konečně také vstoupit do třídy cestovních vozů, kde v té době kraloval Lotus Cortina. Cestovní vůz Fiat Abarth 850 dostal přívlastek OT (Omologato Turismo) a debutoval na turínském autosalonu jako Abarth OT 1600. Měl bojovné vzezření a čistokrevný závodní motor v zádi vozu – ten pocházel z vozu Abarth Simca 1600 a poskytoval výkon 155 k při otáčkách 7 400 1/min. Pro vůz OT 1600 se brzy našla láskyplná přezdívka – „Příšera“.
Štír porazil všechny
Rok 1964 byl snad nejlepším rokem v historii značky Abarth – bylo dosaženo neuvěřitelného počtu 741 vítězství. Fiat Abarth 1000 (obrázek) ovládl třídu cestovních vozů do 1 300 cm3, Abarth Simca 1300 GT třídu 1 300 cm3 GT.
Abarth se již tehdy stal celosvětovou legendou. Nezaměnitelný zvuk štíra fanoušci všude na světě oslavovali a protivníci se jej obávali. V roce 1964 Abarth také dosáhl titulu mistra světa konstruktérů v divizi 1. V divizi 3 se Abarth umístil na 3. místě za značkami Porsche a Alfa Romeo.
Ztráta soukromých řidičů
Druhou polovinu 60. let poznamenaly ekonomické a sociální problémy, avšak na světových závodních tratích zůstalo pořadí nezměněno. Carlo Abarth a jeho vozy nadále dominovaly závodnímu dění. Na konci sezóny 1965 získaly téměř 900 prvenství, navzdory stále silnější konkurenci značek jako Porsche, BMW, Morris Cooper nebo Alfa Romeo.
S takovým tempem však nemohlo držet krok mnoho soukromých závodníků, kteří řídili vozidla Abarth. Vysoké náklady na opravy, údržbu a tuning vyžadovaly od soukromých řidičů svou daň. Koncem roku 1965 stál například Fiat Abarth 850 TC Corsa téměř 2,5 milionu lir, půl roku předtím to bylo pouze 1,5 milionu. Carlo Abarth však vysvětloval vzrůst ceny tím, že řidiči dostávají výrobní model se stejnými technickými inovacemi, které předtím dostávaly pouze tovární vozy. Tato kalkulace mu ale bohužel nevyšla – pro některé soukromníky byly tyto ceny nedostupné.
Carlo Abarth chce ještě jednou rekord
Carlo Abarth byl vždy velmi ctižádostivý. Proto se v roce 1965, ve věku 57 let, rozhodl, že se chce ještě jednou osobně zapsat do seznamu rekordů motoristického sportu. Dne 20. října 1965 usedl do monopostu třídy G na závodní trati v Monze, aby překonal rekordy ve zrychlení na čtvrt míle a na 500 metrů. Ještě více než sportovní výkon udělala dojem skutečnost, že musel zhubnout 30 kilogramů. Rekord se podařil a následujícího dne předvedl stejný výkon v třídě E – jednomístných vozů. Carlo Abarth byl velmi odvážným mužem.
Vítězství koncem 60. let
I na konci 60. let se značce Abarth dařilo. Navzdory veškeré snaze se konkurenci nepodařilo překonat silného štíra. Abarth získal v roce 1967 celých 800 vítězství (na obrázku: Pierre Maublanc a vůz Fiat Abarth 2000 OT).
Vítězné vozy konce 60. let
Z konce 60.let pocházejí další slavné modely Abarth. Jména jako 1000 Berlina, Fiat Abarth 1300 OT, Fiat Abarth 1000 SP nebo Fiat 2000 Sport Spider zní v uších mnoha nadšenců ještě dnes. Také tehdejší řidiči požívají ještě dnes vysoké vážnosti. V živé paměti jsou odvážné činy Aba Goedemanse, Toina Hezemanse, Jonathana Williamse (na obrázku s vozem Fiat Abarth 1000 SP) nebo Artura Merzaria. V Rakousku dodnes oslavují svého rodáka jménem Johannes Ortner, který byl tehdy rovněž velmi úspěšným továrním jezdcem Abarthu.
Fiat Abarth 1000
K vítězným vozům konce 60. let patřil také Fiat Abarth 1000. Řídil jej Gustav Dieter Edelhof, který na tomto typu 3. září 1967 vyhrál třídu cestovních vozů do 1 000 cm3 v obávaném závodě "500 km na Nürburgringu".
Fiat 2000 Sport Spider
Na základě projektu SE04 pro 1000 SP Barchetta s trubkovým rámem vznikl v roce 1967 Fiat Abarth 2000 Sport Spider. Automobil s čtyřválcovým motorem se jako první vyznačoval 4 ventily na válec při zdvihovém objemu 1 946 cm3 a vyvíjel výkon 240 k při otáčkách 7 800 1/min. Navíc bylo odstraněno široké panoramatické čelní okno, aby se vůz mohl zúčastnit závodů pro dvoumístné sportovní vozy.
V roce 1969 bylo nutné postavit 25 strojů (viz. foto), aby vůz získal homologaci pro skupinu 4. Automobil byl úspěšný, a tak se do konce jeho výroby postavilo více než 50 kusů.
