Založení Abarth&C.
Abarthova cesta k úspěchu nebyla nikdy jednoduchá. Několikrát v životě musel, z různých důvodů, začít od začátku.
Zrození firmy Abarth&C. v roce 1949 bylo zatíženo konkursem mnoha podniků Cisitalia. Zkušenosti, které Abarth nabyl jako zaměstnanec, mu však pomohly odkrýt schopnosti podnikatele a tvůrce idejí.
Dne 31. března 1949 podepisují Carlo Abarth a Guido Scagliarini zakládací listinu se sídlem firmy na Via Don Minzoni 9 v Boloni, na adrese bydliště Scagliariniho. Dne 17. července 1949 byla založena pobočka firmy v Turíně, na Via Trecate. Jednatelem byl Guido Scagliarini, Carlo Abarth se stal ředitelem. Jako logo firmy zvolili erb se štírem, znamením zvěrokruhu Carla Abartha. Tento symbol se ,měl již po několika letech trvale vrýt do paměti všech nadšenců motoristického sportu.
Obchodní idea byla stejně obsáhlá jako kreativita zakladatelů firmy: „Výroba sportovních a závodních vozů, jejich modifikace a vylepšování, údržba, vývoj dílů pro masovou produkci, pověření reprezentantů a prodej benzínu pro závodní vozy.“
První kroky Abarth&C.
Malý podnik začal okamžitě prosperovat. Začínal zde přibližně tucet spolupracovníků, koncem roku 1949 činil stav zaměstnanců již 32.
Bylo třeba zachovat z původní firmy Cisitalia to nejlepší. Tak do vlastnictví Abarth&C přešel vůz D46 Monoposto, dva vozy 204 Spider (obrázek) a dva závodní vozy nacházející se ještě ve stádiu stavby. Pro tyto automobily bylo nutné sestavit silný tým závodních jezdců, Carlo proto získal takové velikány motoristického sportu, jako jsou Bonetto, Cortese, Duberti nebo dokonce Tazio Nuvolari. Motoristické závody se staly nedílnou součástí firmy Carla Abartha.
16. ročníku závodu Mille Miglia se zúčastnil tým Scuderia Abarth se čtyřmi vozy. Jeden z nich – řízený samotným spolumajitelem firmy Guidem Scagliarinim – obsadil úctyhodné druhé místo ve své třídě a páté místo v celkovém pořadí. Již v prvním roce své existence slavila Scuderia Abarth mnoho úspěchů, vyhrála národní mistrovství Formule 2 a také třídu sportovních vozů do 1 100 cm3.
Tlumiče výfuku Abarth
Carlo Abarth chtěl, aby jeho podnik prosperoval. Rozhodl se proto zrealizovat svůj grandiózní nápad, který dostal již koncem 20. let. Tehdy se však ještě nedal patentovat. Již v té době mohl předstihnout většinu konkurence nejen díky svému řidičskému umění, ale také díky speciálně konstruovanému výfuku.
Abarth sestavil několik prototypů, všechny se stejně velkou středovou rourou s bočními kanály vyplněnými skelnou vatou a plechovými přepážkami, aby dosáhl co nejvyššího protitlaku. S malými úpravami byl tento systém vhodný pro všechny existující modely od Fiatu Topolino, až po výkonné sportovní vozy. Důvodem pro zakoupení elegantního černě lakovaného systému s chromovanou koncovkou nebyl jen zvýšený výkon, ale mnohem častěji i plný sonorní zvuk, který se dokázal vyloudit i ze skromných malých vozů Fiat.
Boom tlumičů výfuku Abarth
Tlumiče výfuku Abarth se staly nepostradatelným příslušenstvím pro ambiciózní majitele vozů Topolino nejen kvůli svým technickým vlastnostem, ale také díky cílené reklamní kampani. Tlumiče byly v tehdejší reklamě vždy uvedeny spolu s pevnou cenou a každý týden byly spojovány s výsledky dosaženými při závodech. Abarth udal trend a tisíce řidičů zakrátko vyměnily svůj sériový tlumič výfuku za dodatečně montovaný tlumič Abarth.
Od vítězství k vítězství
Již krátce po založení firmy Abarth&C. v březnu 1949 se projevila ekonomická síla firmy. Vedle prodeje výfukových systémů Abarth byl zdrojem popularity značky motoristický sport. Vozy Abarth jezdily od vítězství k vítězství a tvořily nejlepší platformu pro reklamu.
Servisy nabízely sady Abarth skládající se z rozdělovacího sacího potrubí, dvou karburátorů a výfuku. Tyto sady se montovaly převážně na vozy Fiat 1100, ale také na 6-válcové modely 1500. Reklamní údaje uváděly zvýšení výkonu o deset procent, vyšší maximální rychlost, lepší zrychlení a pružnost, to vše v kombinaci s desetiprocentním snížením spotřeby. Zákazníci byli nadšeni.
Nové výzvy
V roce 1950 navrhl Carlo Abarth s nové obchodní cíle. Nejprve bylo nutné dále vylepšit vlastnosti vozů, aby bylo možné ještě více ovládnout závodní tratě a ještě intenzivněji podpořit skvěle rozběhnutý prodej tlumičů výfuku.
Úspěchem pak bylo vítězství Guida Scagliariniho (na obrázku vlevo) 28. března na voze Abarth 204A ve třídě do 1 100 cm3 v závodě Coppa InterEuropa v Monze. Hned 10. dubna 1950 slavil Tazio Nuvolari (na obrázku vpravo) ve věku 57 let poslední velké vítězství své slavné kariéry, když ve voze Abarth 204A Spider vyhrál závod Palermo – Monte Pellegrino. Sešlo se tisíce diváků, kteří chtěli ještě jednou vidět „létajícího Mantovana“.
Sen o Formuli 2
Poslední Nuvolariho vítězství v závodu Palermo – Monte Pellegrino v dubnu 1950 se odehrálo na konci poválečné éry. Romantičtí hrdinové závodů, kteří se poměřovali s ostatními a kteří tak činili z vášně a ne jako povolání, zmizeli.
Vitríny ve Via Trecate se naproti tomu plnily novými trofejemi, které získali mladí a ambiciózní jezdci. Příkladem je Franco Cortese, který na voze Berlinetta 204A získal 9.6. 1950 pro stáj Abarth vavříny v nočním závodě Caracalla – Řím. V roce 1950 se na seznamu vítězů také poprvé objevili Manlio Duberti, Emilio Romano a Luigi Valenzano.
V této době vyslovil Carlo Abarth v rozhovoru pro Auto Italiana svou myšlenku o účasti na mistrovství Formule 2. „Myslím si, že Formule 2 je nejlepším kompromisem mezi superzávodními vozy Formule 1 a příliš slabými vozy Formule 3.“
První veletržní stánek Abarth
Již 5 let po válce měla Evropa to nejhorší za sebou a i v Itálii probíhala ekonomická konjunktura. Fiat vystavoval na ženevském autosalónu první kompletně vyvinutý poválečný model 1400 s moderní pontonovou karosérií. O několik měsíců později byl na turínském autosalónu uveden model značky Lancia – luxusní limuzína Aurelia s motorem 1 750 cm3 V6. Alfa Romeo předvedla prototypy 1900 a nováček Abarth návštěvníky nadchl prodejní verzí 204A s úchvatnou karosérií Vignale. Logo Abarth se tak objevilo poprvé jako logo výrobce automobilů na mezinárodní scéně. Navíc byla vybudována i prodejní síť pro slavné sady Abarth pro zvýšení výkonu.
Na konci roku 1950 došlo také k prvnímu exportu tlumičů výfuku Abarth, který dosáhl 2 % obratu. Díky velkému nasazení měl podnik koncem roku 1950 již 41 pracovníků.
