První krůčky v roli podnikatele
Karl Abarth strávil válku v Jugoslávii, stranou od bojišť. Na to, aby závodil, však nebylo v této těžké době ani pomyšlení.
Carlo Abarth, italský občan
Karl Abarth unikl Třetí říši tím, že přijal italské občanství, které mu bylo nabídnuto díky jeho závodním úspěchům. Se změnou občanství si změnil i jméno na Carlo Abarth a dále pokračoval ve své kariéře i přes nepříznivé podmínky dané dobou.
Ještě ve stejném roce málem přišel o život při těžké nehodě – od té doby již nikdy nemohl závodit. Po svém uzdravení zůstal Abarth v Lublani, kde se na čas usadil.
1939 – 1945
V Lublani přečkal Carlo Abarth hrůzy válečných let v malé dílně Ignaze Voka. Zde se automobily přestavovaly na pohon koksárenským plynem z důvodu nedostatku surovin. I na tomto místě si díky svému výjimečnému talentu udělal jméno u místních obyvatel, a mohl se tak udržet nad vodou.
Po válce se Carlo vydal pěšky do Terstu, odkud si to namířil do Merana, domova svého otce.
Spolupráce s Porsche
Tak jako mnozí v těchto letech i Carlo Abarth musel začít od nuly. Jeho genialita a tvůrčí síla však opět rychle vypluly na povrch. Snažil se o návrat do světa motorů, proto oslovil ing. Ferdinanda Porscheho. To byl rozhodující moment pro jeho další osud. Ve snaze realizovat projekt závodního vozu Porsche kontaktoval Abarth legendárního závodního řidiče Tazia Nuvolariho. Díky němu se Abarth ještě v roce 1946 seznámil s bohatým průmyslníkem Pierem Dusiem, který v roce 1944 založil firmu „Consorzio Industriale Sportivo Italia“, známější pod jménem Cisitalia.
Porsche a Cisitalia
Když se Piero Dusio dozvěděl o projektu závodního vozu Porsche, dlouho neváhal a získal v roce 1947 mimo dalších patentů od ing. Ferdinanda Porsche také patent na projekt závodního vozu. Carlo Abarth se pak stal sportovním ředitelem podniku Cisitalia, který stál za výrobou nejkrásnějších sportovních vozů té doby. Cisitalia zaměstnávala také mnoho úspěšných konstruktérů. Mezi nimi byl například i Rudolf Hruska, který byl pověřen vývojem monopostu Porsche-Cisitalia.
Na závodních tratích pak dominoval vůz D46 s laděným motorem z Fiatu 1100 a nápravami z vozu Topolino. Kromě toho stály bok po boku vozy CMM (Coupe Mille Miglia) a z něho odvozený model Spider – oba rovněž na bázi vozu Fiat 1100. Cisitalia 202 byla význačná svou jedinečnou karosérií Pininfarina. Později z ní bylo odvozeno silniční vozidlo, které značku díky úspěchu v automobilovém sportu přivedlo do garáží hvězd.
Karl Abarth v Turíně
Funkce sportovního ředitele u Cisitalia pohlcovala veškerou energii Carla Abartha. Přesto si našel čas, aby se věnoval vývoji vozů D46 a Spider. Mnohé úspěchy však nepomohly tomuto podniku zajistit ekonomické přežití – příliš nákladným se ukázal vývoj monopostu Porsche.
Plány firmy byly zmařeny a značka i s výrobním zařízením přesídlila do Argentiny. Carlo Abarth se rozhodl k odvážnému kroku, aby nemusel znovu svízelně budovat svoji kariéru. V zimě roku 1949 kontaktoval Guida Scagliariniho, syna z bohaté průmyslnické rodiny (na obrázku s Karlem Abarthem), který se chtěl být řidičem v týmu Cisitalia. Ten financoval převzetí firmy Cisitalia Carlem Abarthem. Společně tak založili vlastní podnik.
