Přelomové desetiletí
Zlatá 50. léta se ve firmě Abarth&C. nesla v duchu vítězství a rekordů. Podnik expandoval, zvýšil se počet pracovníků a prodej výfuků dosáhl nových rekordů. Bylo to období celosvětového růstu. Podíl exportu dosáhl 10 % obratu firmy, ale Carlo Abarth nechtěl usnout na vavřínech. Po roce 1955 věnoval veškerou svou energii firmě a práci.
První silniční model Abarth
I přes úspěchy výfukových systémů nebylo financování soutěžního týmu pro nadcházející sezónu úplně zajištěno. Podnik se proto soustředil i na obchod s tlumiči výfuku a dalšími mechanickými komponenty (např. řazení na volantu pro Topolino nebo čerpadla chladicí kapaliny) a také na prezentaci silniční verze závodního vozu 204A.
První silniční model Abarth se pak jmenoval 205A a byl slavnostně představen 5. dubna 1951 na 33. turínském autosalónu. Vůz se pyšnil nádhernými ručně vyráběnými detaily a dokonale zpracovaným interiérem, pro který byly použity exkluzivní materiály. Karosář Alfredo Vignale odvedl perfektní práci, takže vznikla plochá, přímá a originálně elegantní karosérie modelu 205A s velkými přídavnými světlomety a specifickými krátkými nárazníky. Model 205A ještě v tomto roce zvítězil na pěti soutěžích elegance.
Abarth 1500
Fiat dosáhl s pontonovou limuzínou 1400 velkého úspěchu, ale mnoha karosářům způsobil těžkosti, protože jeho první samonosná karosérie neumožňovala tehdy obvyklou práci na samostatném podvozku. Inovátor Carlo Abarth neopomněl ani tuto možnost a vyvinul pro Fiat plošinový rám z ocelových profilů, zvětšil jeho motor na 1,5 litru a u karosárny Bertone zadal výrobu karosérie kupé. Bertoneho designer Franco Scaglione pak vytvořil pro 34. turínský autosalón kupé, které vypadalo jak z románu science-fiction. Vpředu uprostřed mělo třetí světlomet a na zádi dvě ploutve vytvarované do vzduchového kanálu.
1100-103
Carlo Abarth obratně vytvářel i vazby na důležité automobilové výrobce, jakým byl například Fiat. Ten poslal své předválečné modely do důchodu a v roce 1953 představil na ženevském autosalónu značně modernizovaný model Fiat 1100.
S výjimkou hodnot vrtání a zdvihu neměl 1100-103 se svým starým předchůdcem již nic společného. Přední náprava, převodovka, samonosná pontonová karosérie – téměř všechno bylo nové. Carlo Abarth ihned poznal, že nový model 1100 by se mohl stát milníkem v motoristickém sportu a přepracoval motor tak, aby bylo možné zvýšit maximální rychlost na cca 170 km/h. Toto zvýšení výkonu samozřejmě vyžadovalo i atraktivní zevnějšek, a proto byla výroba karosérie zadána firmě Ghia, která dosáhla skutečně vynikajícího výsledku: odevzdala mistrovské dílo s mírně zaoblenými boky a polozakrytými paprskovými koly. Z dlouhé karosérie vyčnívala malá kabina řidiče a vozidlo působilo futuristicky a nadčasově.
Působivá čísla
Ačkoliv se firma Abarth&C. soustředila na ekonomicky důležitou oblast prodeje mechanického příslušenství a na výrobu silničních vozů, nezapomínala ani na sledování nejnovějších technických poznatků.
V roce 1953 Abarth zkonstruoval superlehkou karosérii pro 2litrové Ferrari 166 MM. Modulární koncepce jednotlivých hliníkových panelů umožnila dosažení hmotnosti karosérie pouhých 54 kg.
Ve stejném roce se také téměř zdvojnásobil počet pracovníků (ze 44 na 71), a proto výroba tlumičů výfuku vzrostla na 45 000 kusů.
Spolupráce s firmami Alfa Romeo a Lancia
V roce 1954 došlo ke spolupráci se dvěma dalšími velkými italskými výrobci. Carlo Abarth se v tomto roce intenzivně zabýval nejnovějším modelem značky Alfa Romeo – luxusním 1900 Super. Pro tento vůz vyvinul plošinový rám z ocelových profilů, čtyřválec Alfa Romeo vybavil dvěma dvojitými vodorovnými karburátory a zvýšil kompresní poměr na 8,5:1. Motor měl po této úpravě výkon 135 k a dosáhl 200 km/h (při hmotnosti pouhých 890 kg). Karosářská firma Ghia opět odvedla perfektní práci a vznikla dvoubarevná karosérie s výškou pouze 1,18 m.
V roce 1954 se Carlo Abarth pustil i do modelu Lancia Aurelia – tehdejšího luxusního Gran Turisma. U tohoto stylisticky dokonalého vozu se omezil pouze na jemné technické úpravy. Po zvýšení kompresního poměru, přepracování rozdělovacího sacího potrubí a použití čtyř spádových karburátorů Weber měla Aurelia GT V6 (obrázek) oproti 112 k nově 138 k, což byl na tehdejší poměry úctyhodný výkon.
Abarth 207A
Díky neustálému hledání dosud nevídaných řešení představil Abarth ještě v roce 1954 úžasný závodní spider 207A. Ten navrhl Mario Felice Boano, který se již proslavil pracemi pro firmy Ghia a Pininfarina. Opět se vycházelo z techniky Fiat 1100-103, kompresní poměr byl zvýšen na 9,4:1, byla použita sada pro zvýšení výkonu se speciálním rozdělovacím sacím potrubím a dvěma karburátory Weber typu 36DO4. Tak se podařilo dosáhnout zvýšení výkonu z 36 na neuvěřitelných 66 k při otáčkách 6 000 1/min.
S hmotností pouhých 554 kg mohl 3,62 m dlouhý a 94 cm vysoký vůz dosahovat rychlosti 186 km/h.
207A v USA
V roce 1955 představila firma Abarth&C. své výrobky poprvé i americkému publiku. Silniční verze roadsteru 207A vyráběná v malých počtech se prodávala za 2,9 milionu lir, což znamenalo přibližně 7 500 dolarů, přičemž závodní verze byly ještě o polovinu dražší. Pro srovnání, vůz Corvette tehdy stál přibližně 3 000 dolarů.
Spolu s 207A měl na autosalónu v New Yorku premiéru i model 208A a 209A, malé fastback-kupé s dvoubarevným lakem – oba technicky odvozené od Fiatu 1100-103. Tento nadmíru elegantní sportovní vůz s dostatkem chromování nedosáhl v USA většího úspěchu, protože se zde dávalo přednost velkoobjemovým motorům. Vůz 207A se navíc na závodní dráze nechoval tak, jak by napovídal jeho vzhled.
Abarth 208A a 209A
Na stánku Abarth na turínském autosalónu 1955 byla vystavena trojice sportovních vozů s motorem vpředu vycházejících z vozu Fiat 1100. Na obrázku je vidět závodní 207A Spider, dvoumístný spider 208A a fastback kupé 209A s velkým panoramatickým zadním oknem. Silniční modely 208A a 209A měly navíc vyklápěcí světlomety, což byl vůbec poprvé použitý detail, díky němuž mohl designér Mario Boan dosáhnout ploššího tvaru kapoty.
